NA NÁVŠTEVE

Moja nedávna cesta do Prahy bola výnimočná. Dostala som pozvanie na návštevu výtvarníčky, ktorá získala CENU za PRÍBEH na medzinárodnej výstave naivného umenia NAIVA BRATISLAVA 2022.

Keď som vkročila do pražského bytu pani DORY, nebolo najmenších pochýb, že jeho obyvatelia žijú umením. Už vo vstupnej chodbe som objavovala obrazy a umelecké artefakty.

A v každej ďalšej miestnosti sa všetko umocňovalo. Prekonalo to akékoľvek moje predstavy. 

Pripravené otázky na rozhovor sa mi stratili v hlave. Vnímala som len krásu radostnej a čistej tvorby, ktorá ma obklopovala.

Pri káve a čaji mi potom pani Dora porozprávala ako ju umenie ovplyvnilo už v detstve.

"Už jako malé holky nás rodiče brali na výstavy, i v 50. a 60. letech bylo dost kvalitních výstav, divadel a koncertů. Doma jsme měli plno knih i o umění, hodně jsem si malovala a ilustrovala bohatý čtenářský deník. Ale hodiny kreslení ve škole jsem neměla ráda. Malovat jablka, hrušky, mrkev, kapustu, to mě tedy nebavilo a také to podle toho vypadalo. Ani malování vodovkami nikdy nedopadlo dobře, špatně vypláchnuté štětce udělaly své. No, a perspektiva, taky dobrý. Na gymplu pak bylo jen technické kreslení, a to byla úplná tragédie, progumované a ušmudlané rysy a tak podobně."

Prezradila mi tiež ako na ňu hneď na začiatku zapôsobilo naivné umenie.

"Už v dětství jsem v Národní galerii viděla obraz od Henriho Rousseaua, poznala jsem, že je to jiné, ale jinak jsem se tím nezabývala. Až později jsem viděla v knihách obrázky Josefa Hlinomaze, Václava Žáka a dalších naivních malířů, moc se mi líbily, protože vyjadřovaly jednoduše a jasně, bez ohledu na módu a různé -ismy, určité sdělení. A tak jsem našla odvahu to také zkusit."

Príbeh pani Dory je unikátny aj tým, že sa maľovaniu venuje spolu so svojou dcérou Jankou.

"Malovat jsme začaly s Janou u naší kamarádky, která nám půjčila barvy a plátna. Můj první obrázek olejem byl podle Zdenky Braunerové. To mi bylo asi 40 let. Bylo to ale takové kopírování jako v kurzech pro dospělé, tak jsem to nechtěla. Líbily se mi obrázky kaváren, ze kterých byla cítit pohoda a klídek, ale malovat jsem se ještě neodvažovala. Až když jsem byla v důchodu, tak jsem to znovu zkusila. Jana mi dala barvy a plátna, a tak jsem se pomalu začala osmělovat. Malovala jsem jen tak z paměti, nebo když jsem viděla nějaký zajímavý okamžik, tak jsem si ho zapamatovala nebo i pozměnila a zkusila namalovat. Někdy to šlo docela dobře, ale někdy jsem to v bolestech rodila, a to pak z toho nic nebylo. Chtěla jsem, aby ten obrázek byl radostný, a ne zmatlaný a upocený."

Maliarsky stojan je samozrejmosťou u každého výtvarníka. Rovnako je to aj u pani Dory. Čo ma ale prekvapilo, že ho vlastne nepoužíva na maľovanie. Kde teda maľuje?

"Místo? To je pořád stejné, mezi futry zrušených dveří. Sedím v křesle, nohy mám zvednuté a opřené a o futro, na klíně plátno a maluji."

A ako je to s časom?

"Čas, to je horší. Ne že bych ho neměla, jsem v důchodu a nic mě nehoní, tak bych mohla malovat pořád, ale já musím mít hotový obraz už v hlavě, nejen námět, pak už to z té hlavy rovnou přenesu na plátno, ale hlavně musím mít takové nutkání, bez toho mi to nejde, nemohla bych malovat každý den od - do. Jen když mě to popadne. To je pak plotna studená, nevařím a ani moc nemluvím. Zato, když dlouho nemaluji, tak se toho bílého plátna úplně bojím. Prostě cvok."

Na obrázkoch pani Dory nájdete vždy množstvo postáv a postavičiek. Ale nie sú to statické motívy, postavy na obrazoch žijú svoj vlastný život. Nedá sa neopýtať na obľúbené námety.

"Zpočátku to byly hlavně kavárny, nebo domácí idylky, nebo návštěvy a setkání s přáteli. Pak třeba u veterináře, u kadeřníka, v květinářství, fotbal, Tour de France, dostihy, ragby, jóga, v tramvaji, v metru, dokonce i u zubaře (ale u našeho hodného, takže žádné drama)."

Keď podrobnejšie skúmam obrázky, ktoré ma obklopujú, vidím, že maľuje prevažne o olejomaľby. Dozvedám sa, že je to tak.

"Olej mi vyhovuje, dobře se opravuje, mokrý se smaže, zaschlý se nechá ztvrdnout a pak se bez milosti ošmirgluje. A olej a terpentýn mi krásně voní."

A na čom aktuálne pracuje?

"Teď jsme dlouho nemalovala, měla jsem zdravotní problémy a v hlavě jsem neměla nejen žádné obrazy, ale ani náměty. Taky při těch bolestech by asi z obrázků nevyzařovala radost a pohoda, ale asi by se tam projevila ta bolest. Hlavně mě vůbec nic nenapadalo. Ale už se to rodí. Už tam bliká námět a i bolesti odcházejí, snad. Chci namalovat neteřinky, jak baletí a taky nějaký námět z nemocnice mi problikává. Ale musí být radostný, snad to tam dostanu."

Tvorba pani Dory je vo výstavnom prostredí úplnou novinkou. Jej prvá účasť na výstave bola práve na NAIVA BRATISLAVA 2022.

"Nikdy jsem nevystavovala. Opravdu jsem malovala jen pro sebe, rodinu a kamarády. Nemám moc ráda, když jsou naivní obrázky vystavovány společně s jinými amatérskými obrazy, takové ty monalízy a různé - ismy, to k sobě podle mě nepatří, je sice dobře, že je plno jiných způsobů sebevyjádření, ale pak když jsou pohromadě, tak mi to nějak drhne. Vždyť je to tak rozdílné. Na výstavě NAIVA BRATISLAVA se mi líbí, že jsou tu jen naivní malíři."

Že je tvorba pre ňu to pravé, potvrdzuje na záver nášho stretnutia.

"Našla jsem nejen odvahu ale i nejkrásnější "relax", když se sejde správná chvíle, klid, pohoda, námět a ještě se obraz maluje sám, protože žije svým životem a napovídá a dokončuje se sám. Tenhle pocit nevznikne často, ale když ..., tak to je nádhera."

Obrázky nepredáva, maľuje prevažne pre seba alebo ako darčeky pre rodinu a kamarátov. Keď mi pri odchode jeden zo svojich obrázkov darovala, mala som čo robiť, aby som sa od radosti nerozplakala.

Zo srdca ďakujem nie len za ten obrázok, ale hlavne za prijatie a za strávený čas. Ešte teraz pri spomienke na túto návštevu cítim hrejivý pocit domova, z ktorého sa mi nechcelo vôbec odísť.

Pani Dore prajem pevné zdravie a veľa radosti pri tvorbe.

A teším sa na skoré stretnutie.

***S výtvarníčkou sa rozprávala Adžana Modlitbová***